Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rok 2013

3. 1. 2014

 Tak tenhle rok pro mne začal překvápkem. Na Tři krále se nasedlo do auta a někam se jelo. Já myslela, že jedeme na nějaké šílené zimní běhání a už jsem si představovala, jak mě při tom budou studit tlapičky.Páníček ale zaparkoval kdesi v Berouně, kam jsme šli navštívit pro mne nenámou rodinu. To by ale nebylo nic tak ohromující, kdyby nepřišel ten ohromující závěr. Když se s nima naši loučily, vzaly sebou kromě mé maličkosti i psí holku jménem Mariel, které všichni říkali "Mary" (čti Mery a tak to budu od téhle chvíle i psát). Mohla jsem si myslet, že se naši jaksi spletli, barva srsti by i tomu nasvědčovala, dokonce se svým černým ksichtem (pardon za ten výraz) na mne i trochu podobala. Ale co se týče velikosti, páni, to by museli být slepí ! Nakonec vyšlo najevo, že Mery je lurcherka (=kříženec greye s jiným pejskem) pocházející z Irska a dovezla ji organizace "Chrti v nouzi", která zachraňuje tamní nosánky před jistým nehezkým koncem, o kterém se radši nebudu zmiňovat, páááč doteď nemůžu uvěřit, že v civilizovaém světě je něco takového možné. Ale pokud to někoho zajímá, najeďte si na stránky www.chrtivnouzi.cz a tam se o tom dozvíte více. No ale k věci : když jsem se tohle dověděla, rozhodla jsem se vzít Mery na milost. Po příjezdu domů jsem ji ukázala "můj" rajón a dala jasně najevo, že vůdce smečky tady jsem a zůstanu nadále já. Tedy popravdě chvíli trvalo, než jsme se zžily, Mery měla strach i řed tak příjemnými věcmi, jako je pohlazeníčko a podrbáníčko od lidských členů naší rodinky, ale vzhledem k její minulosti se není čemu divit. Navíc tady byla jazyková bariéra : já zvyklá na češtinu , slovenštinu případně jejix mixík, Mery zřejmě na angličtinu, kterou zase my neovládáme. Mery ale záhy pochopila, že u nás ji nebezpečí nehrozí, že má u nás stálé místo, svůj vlastní pelíšek (který se líbí i mně), misku na pití i papání a spoustu lásky. A já zase pochopila že té lásky je tolik, že se s ní s Mery mohu klidně podělit a nijak nepřijdu zkrátka. Dokonce jsem nepřišla ani o radost z běháníčka za kůžičkou a tak si dnes bez Merinky neumím představit svůj život, stala se z nás nerozlučná dvojka.

dsc_0458.jpg

Co se týče běháníčka, zkusila jsem si letos kromě dostihů i coursing a docela se mi to zalíbilo. Hlavně to byla větší možnost setkávat se s Bastíkem, Herouškem a Yvetkou a poznávat další italácké parťáky - Jarina a Wizsla z Rakouska, Mandarinka, Piškot, Yksi, David, Didi a spusta jiných ze Slovenska, Fangio a Momo (napůl Slováci a Italové) dvě ještě věčší prťavky než já s přídomkem Framon Bohemia a spoustou dalších. Na dráhách se mi docela dařilo, sem-tam jsem dostala i nějaký ten pohárek či medajli, jen jsem si jaksi při tom zžívání se s Mery nenašla čas ta klání podrobně popsat. Všechny výsledky ale budou doplněny do tabulky výsledků a příští rok se v tom psaní určitě polepším.